SOKOLSKÁ LOUKA V GOURNAY SUR MARNE 

Od roku 1894 měla pařížská jednota v Praze otevřený účet, kam ukládala peníze na stavbu tělocvičny. Plán na stavbu se nikdy neuskutečnil a uspořená částka byla nakonec použita ke koupi pozemku na břehu řeky Marny, kam členové jednoty rádi jezdili v letních měsících. Leoš Mileč našel v Gournay sur Marne vhodné místo a úspory byly z Prahy převedeny těsně před začátkem druhé světové války. Pozemek o velikosti 4.510 m2 stál 49.500 F.

Úprava pozemku se prováděla až po válce, ale už v roce 1939 se začala stavět chata o dvou malých místnostech, která byla dokončena v roce 1946. Jedna z místností sloužila jako primitivní kuchyně, celek představoval 60 m2 zastavěné plochy.V témže roce byla vykopána studna a byly na pozemku vysazeny lípy. Pomníček padlým v obou světových válkách byl odhalen u vjezdu na louku v roce 1951. V této době vystupovala Marna každoročně na jaře ze svých břehů a pozemek byl pravidelně zatopený. Zvláště velká záplava přišla v roce 1955, v chatě bylo 80 cm vody a nepříjemného úkolu jeho úklidu po povodni se ujal správce louky Etienne Polata. Po smrti Josefa Svobody, který dlouho obětavě pracoval v zábavním výboru, byl domek na louce pojmenován "Chata Josefa Svobody".

Od roku 1946 se členové jednoty v letních měsících scházeli na louce každou první neděli, prodávaly se tam teplé párky, pivo a české pečivo. Po letech byla kuchyně přestěhována do přístřešku za chatu. Během sportovních slavností na jaře se pořádal volejbalový turnaj o putovní pohár Josefa Moce, který se později začal střídat s pohárem Jeana Pleskota, nazvaného podle trenéra volejbalu z let 1970 - 80. Po jistou dobu si upravili druhé volejbalové hřiště mladší hráči, které jejich starší bratři nechtěli vzít mezi sebe.

Místo dočasného přístřešku byla v roce 1968 k chatě přistavěna kuchyň. V letech 1970 až 1973 byla v chatě provedena mnohá zlepšení, přidán barový pult, barevná okna a erb nad krbem. V roce 1977 byl pozemek pojmenován "Louka Leoše Mileče". Od roku 1979 se během svatodušních svátků na naší louce koná pravidelně stanový tábor pro mládež.

Začátkem osmdesátých let bylo rozhodnuto, že bude chata zdvojnásobena. Zásluhou Roberta Rady byla plocha nové části zvětšena na 100 m2, aby mohla v případě potřeby sloužit jako menší tělocvična. Na dokončení stavby s novými sprchami a toaletami bylo třeba uzavřít půjčku. Dne 20. června 1982 byl nový sál slavnostně otevřen a nese nyní jméno bývalého starosty Sokola Paříž Roberta Rady. V roce 1992 při oslavách stého výročí jednoty byla vedle pomníčku padlým zasazena bříza.

Již několik desítek let oceňují sokolové i jejich přátelé tradiční česká jídla připravovaná na Sokolské louce. Často se jich účastní i oficielní hosté, od roku 1990 jsou to také zástupci českého nebo slovenského velvyslanectví a členové České obce sokolské. Obědy obětavě připravují sestry a bratři ze zábavního odboru. Jedním ze znamenitých kuchařů byl Bohouš Starý, který se staral 20 let o Sokolskou louku a přímo na ní zemřel v červnu 1983.

Třikrát v roce organizujeme v Gournay sokolské svátky: v květnu zahajujeme slavnostně jarní sezonu, klademe věnce k pomníčku padlých sokolů a pořádáme turnaj ve volejbalu, v červnu se na Sokolské louce koná veřejné cvičení a v září se scházíme na svatého Václava. Rádi vzpomínáme na svátky na Sokolské louce, kdy nám hrál na tahací harmoniku bratr František Dušek. Někdy k nám na tato setkání přijíždějí přátelé z jiných zemí. V roce 2006 přijel z Prahy na svatéhho Václava folklorní Vycpálkův soubor, hrál a zpíval před 160 nadšenými diváky. V posledních patnácti letech se stal velmi oblíbeným oběd pro starší členy jednoty, který pořádáme na Sokolské louce na jaře.

V letech 1986-87 byl na Sokolské louce postaven jednoduchý zděný přístřešek pro tělocvičné a zahradnické nářadí. V roce 2001 bylo rozhodnuto, aby se tento přístřešek uzavřel a uvnitř se zařídila místnost pro archiv a knihovnu. Práce byly provedeny na jaře 2002 a od září začala znovu po delší době naše knihovna sloužit čtenářům.

Od doby, kdy se do České republiky vrátila demokracie, jezdí do Gournay často na návštěvu skupiny sokolů nebo turistů z Čech.