MEZI DVĚMA VÁLKAMI

Po válce přijíždělo do Paříže mnoho Čechů a Slováků a řada z nich vstoupila do Sokola, což vyvolalo bohatou činnost sportovní i kulturně osvětovou. Pařížský Sokol se aktivně účastnil sletů v Praze, konaly se plesy, sportovní a kulturní večery, výlety do okolí Paříže, tělocvičná vystoupení v okolí Paříže, v Nancy, Štrasburku, Poitiers, Evianu, Elbeufu. Byl založen divadelní odbor. Díky pochopení městské rady a přátelství starosty Charlese Digeona získal Sokol v roce 1920 v městě Saint-Mandé v ulici Cailletet k dispozici tělocvičnu. Téhož roku začaly cvičit i ženy. O rok později se stal pařížský Sokol členem zahraniční župy České obce sokolské.

Při oficiální návštěvě prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka v Paříži v roce 1923 utvořili pařížští sokolové čestný špalír při jeho příjezdu na nádraží v městě Boulogne-sur-Seine.

Po roce 1925 byly ustaveny sokolské pobočky v jiných městech : v Nantes jen na krátkou dobu, zatím co v Sallaumines, Bruay en Artois a Vésines u Montargis vykazovaly pobočky bohatou činnost až do roku 1939. V roce 1932 se IX. všesokolského sletu v Praze zúčastnila skupina 40 mužů a 10 žen. Při této příležitosti jim byl předán nový sokolský prapor. V říjnu 1933 založil Josef Moc v pařížském Sokole volejbalovou sekci a o rok později začal Čeněk Polanský cvičit dorostence a žáky. V roce 1935 se sokolové zúčastnili odhalení pomníku padlým v La Targette.

Počet členů jednoty kolísal : 82 v roce 1919, 250 v r. 1921, 186 v r. 1927, kolem 150 v letech 1928-1930 a rekordních 270 v roce X. všesokolského sletu 1938.

Oblíbeným cílem nedělních výletů pařížských Sokolů byla místa kolem řeky Marny, nedaleko Paříže. Krátce před začátkem druhé světové války zakoupil Sokol pozemek v Gournay sur Marne. Bylo to šťastné rozhodnutí, Sokolská louka u Marny hraje stále důležitou úlohu v životě jednoty.