PO DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLCE

Na oslavu konce války byla v Mutualité v roce 1945 zorganizována velká Slavnost Národů za účasti příslušníků několika osvobozených zemí - představení a veliký ples ve třech sálech s českou vojenskou hudbou z Anglie. Pařížský Sokol byl mezi organizátory a předvedl české tance v lidových krojích.

Cvičení žactva bylo obnoveno v listopadu 1944 pod vedením Čeňka Polanského. Velký příliv cvičenců do jednoty nastal v roce 1947, všichni měli chuť zúčastnit se XI. sletu v Praze.

V únoru 1948 projížděl Paříží tehdejší československý ministr zahraničí Jan Masaryk. Při této příležitosti poctil svou návštěvou náš výroční ples v sále Cadet a jeho bezprostřední veselí bylo přijato účastníky plesu s nadšením. Nikdo netušil, že ho brzo po návratu do Prahy potká tragický osud.

Velká delegace pařížského Sokola předvedla sletová prostná na gymnastické slavnosti ve Vichy v dubnu 1948 a v Antony v červnu téhož roku. Náčelník Čeněk Polanský a náčelnice Růžena Roubalová vedli v červenci 1948 výpravu cvičenců do Prahy. XI. slet se konal čtyři měsíce po komunistickém puči a pro Čechy byl na dlouhá léta poslední příležitostí ukázat svou touhu po svobodě.

Více než sto členů přišlo na mimořádnou valnou hromadu pařížského Sokola, svolanou po návratu ze sletu na 8. září 1948 do kavárny Madrid. Valná hromada byla bouřlivá, protože se jí zúčastnili jednotlivci vyslaní z Prahy, kteří obhajovali komunistické názory. Starosta Augustin Smutný referoval o situaci Sokola v Československu, kde komunisté zahájili čistky s pronásledováním a zatýkáním sokolského členstva. Obratně řídil schůzi a dokázal zabránit rozštěpení pařížského Sokola. Po dlouhé debatě přečetl František Fiedler rezoluci, která byla odhlasována a poslána novému vedení ČOS v Praze, francouzským úřadům a všem sokolským jednotám ve světě. Tato resoluce prohlašovala, že Pařížský Sokol ruší styky s ČOS, která ztratila oprávnění reprezentovat sokolské ideály.

Schůze výboru se konaly v "Masarykově domě" v ulici Bonaparte, kde měl Sokol dokonce svou skříň na archivní dokumenty, ale 29. října 1949 zakázal Československý konzulát pařížskému Sokolu přístup do budovy "pro jeho nepřátelské akce vůči Československé republice".

Život v Sokole pokračuje

Sokolské tradice, zvyky a ideály se v pařížské jednotě vždycky udržovaly. Gymnastika, výlety, přednášky, besedy a plesy byly od založení a během celé další historie základem její činnosti. Později získaly oblibu další sporty, volejbal a lyžování. Francouzská kultura samozřejmě ovlivnila pařížský Sokol, nezabránila mu však v tom, aby zůstal věrný zemi svých předků a nezapomínal na oběti, které jeho členové a krajané přinesli v boji za svobodu vlasti.

Následující kapitoly jsou věnoványrůzným oblastem činnosti pařížského Sokola s důrazem na dobu po roce 1948.